Když teen sní ...

Karel čopěl u jeřábu a já mu podávala šroubováky, ocelák, klíče, nebo hadru na utření podle toho, jak říkal.. Jak jsem tak stála přímo nad ním, povídali jsme si o různých kravinách, jako třeba oblíbené jídlo, filmy a tak. Pak se zničehonic prudce zvedl. Já ale stála moc blízko, takže to odnesla moje ruka, když o ni zavadil jedním docela velikým, těžkým klíčem, který držel v ruce. "Ježiš, promíň.." řekl lítostivě, chytl mě za bolavou ruku, a pohladil mě po ní. Já se na něj podívala. A on se v tom momentu jakoby zasekl.

Chvilku jsme na sebe tak upírali oči. On, neustále držíc mou ruku, si mě přitáhl k sobě. Naklonil hlavu... a naše rty se potkaly. Bylo nádherné cítit, jak si naše jazyky hrají... Pořád ještě jsme se líbali, když jsme se přetočili a já se v tu chvíli opírala o jeřáb. Byli jsme za ním. Nikdo nás nemohl vidět. Nikdo tom nebyl. Jen my dva. Postupně mi vyhrnoval tričko, až jsem ho měla téměř dole. Já mu ho taky sundala. Pak jsem ho začala hladit po hrudi, až na jeho vypracované břicho. Vnímala jsem každý dotek, jak jeho, tak svůj. Líbali jsme se pořád a pořád... Držel mě pevně za pánev, když jsem ucítila, jak mu druhá ruka sjíždí ke knoflíčkům, které držely mé džíny tam, kde měly. Rozepl mi je a začal prozkoumávat, co je pod mýma krajkovýma kalhotkama. Cela jsem se třásla. Tušila jsem, co přijde...

Ještě před chvilkou bych si asi řekla, že své poprvé si nechám na jinou situaci, na jiném místě. Ale teď jsem byla naplněna touhou a vzrušením, které mě přímo nutily pokračovat v tom, v čem jsme začali. A tak jsem nijak neprotestovala. Po chvilce už jsme byli oba nazí a já si byla jistá, ža nechci na nic čekat. A taky se na nic nečekalo. Nestačila ani chvilka a vnikl do mě. Naše těla byla spojená a já nemyslela na nic jiného, než na jeho tlukot srdce a ten úžasný pocit. Tiskli jsme se k sobě, šeptali si nádherné provokativní věty a nebrali ohled na čas, ani následky... Po vrcholném okamžiku jsme se zase líbali, hladili a objímali...

Po fantastickém zakončení, jsme se začali navzájem oblékat. On už byl oblečený celý, mně ještě chybělo tričko, když do garáže doklusali Filip s Jindrou. "Doprdele!" zašeptala jsem, ale triko jsem si díkybohu obléknout stihla. "Už to máte spravené? Zeptal se Filip. Když zíral na rozházené nářadí a téměř nepohnutou práci od té doby, co odešli, kroutil hlavou a při tom se zamyšleně mračil. Jindra stál v tu chvíli za ním. Podíval se na mě. "Proč máš to tričko obráceně?" Zeptal se pobaveně....