sexonline.cz
  Home  |  Přidat do oblíbených  |  Reklama na webu  |  Kontaktní informace  
logo
    
 
   Reklama
 
   Partneři

Sex po telefonu

Erotické linky - amatérky
Práce v erotice
Erotické poviedky
Videochat - amatéři
Soukromá erotická linka
Levný sex po telefonu
Kvalitní české porno zdarma
Sleduj porno videa zdarma
Holky na sex
Sledujte porno filmy zdarma Erotické masáže Praha
Holky na sex Praha
Sex po telefonu - erotické linky

Sex po telefonu

Sex po telefonu - Sofie
Sofie


Jsi během čtění těchto povídek nadržený? Zavolej mi, udělám Tě během chvilky!!! 909 555 909
a zadej můj kód 91

Chceš si vybrat z více holek? www.eroticke-linky.cz

Země Žen


Červen 2070

Tedy můj příběh začíná na ambasádě v Zemi Žen ( jimi nazývanou Ráj , nebo Rajskou zemí ) , kam jsem se dostala oficiálně na návštěvu za svou matkou , která tam pracovala jako prověřená diplomatka . Zaměstnanci a návštěvníci ambasády z cizích zemí měli k pobytu vyhrazen jen poměrně malý , oplocený koridor . Do vlastní země byl vstup povolen výhradně feministky cítícím lesbičkám a sadistkám , a to jen v doprovodu zasvěcené domácí průvo- dkyně . Výjimečně též znovu přijíždějícím turistkám na ověřené pozvání .

Můj úmysl byl tajně proniknout do Země a zmapovat a popsat život tamějších otroků , s cílem později vše ve svobodném světě zveřejnit , a přispět tak k boji za dodržování základních lidských práv . Ačkoliv nezastírám , že jsem feministka i lesbička , jako nezávislá novinářka musím hájit i základní práva a svobody mužů , pokud neomezují nás , ženy . Jsou to přece také lidští tvorové . Byla jsem mladá , odvážná a v noci se mi podařil průnik za ostnatý drát . Prošla jsem asi dva kilometry do nitra ostrova a prospala se ukrytá v hustém křoví poblíž cesty . Ráno jsem sledovala dění na silnici , zvědavá na ty fámy , které o Zemi Žen kolovaly , moc jsem jim nevěřila . Ale už první událost mě vyvedla z omylu .

Po silnici přicházely dvě dívky , vzhledem připomínající naše skinheadky z minulého sto- letí . Mohlo jim být okolo šestnácti let , hlavy měly na půl vyholené , byly oděné v krátkých černých kožených kalhotách a rozepnutých bundách , pošitých kovovými ozdobami . Obuty byly v důkladných botách , jimž se kdysi říkalo ,, kanady " . U opasků se jim klimbaly kožené obušky . V rukou měly rozpité flašky , ještě přiopilé se zřejmě vracely z nějakého flámu . Naproti nim šel otrok asi středního věku , v zubech nesl nákupní tašku své Paní , která ho asi poslala pro nákup .

Když se k sobě přiblížili asi na deset metrů , otrok si klekl na okraj cesty , aby jim tak dal najevo povinnou úctu a chtěl počkat , až přejdou . Bylo to zdejší pravidlo , zakotvené v jakémsi otrockém desateru . Rozpité dívky se však zastavily a pár vteřin se na něho dívaly . Pak jedna z nich krátce hvízdla a otrok se jí začal po břiše plazit k nohám . U jejích nohou se převrátil na záda , položil si dívčinu botu na ústa a po zlíbání podrážky hlásil , že je jí k službám . Obě dívky ho však začaly mlátit svými obušky , dupaly po něm a kopaly ho a přitom vztekle křičely : ,, Ty smrade jeden , co sis to dovolil ! Nevíš , že když tě míjí skinheadky a zastaví se , nestačí jen klečet u okraje cesty , ale připlazíš se jim k nohám a poprosíš je , svině , abys jim směl olízat prach z bot ? My tě ještě naučíme pokoře , ty drzá mrcho ! " Otrok se jim svíjel pod nohama a prosil je o odpuštění a smilování , ale marně . Konečně se vyřádily , sedly si na jeho zmučené tělo , zapálily si cigarety a popíjely zbytky flašek z mejdanu . Když se zvedly k odchodu , jedna z nich si stáhla kraťasy i kalhotky , mírně se rozkročila a otrokovi jen řekla : ,, Chce se mi chcát ! " Otrok si před ní okamžitě klekl a k mému zděšení ji s rukama za zády pokorně poprosil , aby jí směl posloužit jako záchod . Dívka ho surově popadla za vlasy , přitiskla si jeho nastavená ústa na rozkrok a vyštěkla : ,, nežvaň a chlastej , mrcho . A děkuj Bohu a mně , že se ti vychčím do huby ! "

I když jsem už byla o zdejším ponižování otroků předem dost podrobně informována , šokovala mě poníženost a pokora otroka , s jakou nastavil své mučitelce ústa k tomu hroznému ponížení . Dívka mu pak močila do úst s neuvěřitelnou samozřejmostí . Už si ho ani nevšímala a žvatlala s přítelkyní . Ten ubožák jí pak za to vroucně poděkoval !

O těch zvěrstvech jsem už slyšela, ale poprvé jsem to viděla na vlastní oči ! Zvláště z ponížené pokory muže , který by dívkám mohl být otcem , mi bylo skoro špatně . Ta dívka poníženého otroka ještě švihla obuškem přes nastavenou tvář . Bezděky mě napadlo , že ta rána je zdejší obdobou mince , která se u nás v Evropě za použití toalety vhazuje do automatu . A ten klečící muž poděkoval i za tu ránu - zaslechla jem jeho ,, děkuji Vám , slečno velitelko " Ty rozpité sadistické dívky to bavilo a děkování si prodloužily . Střídavě kopaly klečícího muže do skloněné nastavené tváře a za každý kopanec si nechaly děkovat a zlíbat špici boty .

Otrok se pak odplazil do ústraní mimo silnici , ,, vylízat " si rány . Byla jsem tím výjevem otřesena a dlouho jsem se z toho vzpamatovávala . Byl to však jen první zážitek , tvrdá škola . Mezi tím narůstal provoz . V obou směrech projížděly ženy i dívky na otrocích , jako na koních , sedíce jim za krkem . Nohy měly obuty v jezdeckých holínkách , položené v jakýchsi třmenech a pobízely své otroky bodáním ostruh do slabin . Bylo mi jasné , že jít sama pěšky by v této šílené zemi bylo dost riskantní . Byla jsem zde ilegálně a byla bych nápadná .

Dodala jsem si odvahy a přišla k místu , kde ležel zbitý otrok Okamžitě se mi vrhl pod nohy , jemným tlakem rukou mi nadzvedl nohu a položil si ji na prsa . Zřejmě čekal , že si na něho stoupnu a když se nic nedělo , poprosil mě o to . Bylo mi ho líto , ale vyhověla jsem mu . Neznala jsem ho a nechtěla jsem hned prozradit , že neznám zdejší poměry . Vyhekl pod mojí vahou a zatnul hrudní svaly . Jednu nohu obutou ve střevíčku si položil na ústa , líbal jeho podrážku a lapaje po dechu prosil :

,, Paní velitelko , smilujte se nade mnou , já se opravdu neflákám , jen jsem chtěl trochu načerpat sil po trestu , jsem Vám k službám , nezlobte se prosím ! " Byla jsem jeho pokorou i strachem zaskočená , ale snažila jsem se ho uklidnit a řekla mu , že jsem cizinka . Ztratila se mi průvodkyně a chci se jen zeptat na cestu do centra města , ať odpočívá dál . Okamžitě se nabídl , že mě tam doveze . Chvíli jsem váhala , nepřijela jsem sem přece jezdit na otrocích , ale napadlo mě , že to bude vhodné . Jestli tu chci aspoň pár dnů vydržet neodhalena , budu se muset i proti svým zásadám přizpůsobit zdejším zvyklostem . Trvala jsem však na tom , že si musí ještě aspoň čtvrthodinku odpočinout . Sedla jsem si vedle něho na zem a zapálila si . Ihned jsem byla poučena , že přece nesmím sedět na holé zemi , když je vedle k dispozici otrok . Bylo by to proti desateru !

Bylo zřejmě marné , přesvědčit ho o něčem jiném . Chvěl se strachy , že se děje něco nepřístojného a uklidnil se , až když jsem si mu jako na podušku sedla na břicho Byl to divný pocit , sedět na břiše otrokovi , i když mě k tomu sám dohnal . Měla jsem výčitky svědomí a i obavu , zda ho mých skoro šedesát kg váhy nemučí . Ale vypadalo to , že otrok je teprve ve své kůži , je na to zvyklý a že má pod měkkou poduškou momentálně uvolněných svalů jakési neznámé pružné šlachy . Hlavou mi problesklo i něco z Darwinovy vývojové teorie . Že by se otroci už v snad čtvrté generaci vyvíjeli fyziologicky odlišně , nebo to byl jen důsledek každodenního tréninku od malička ? Byla jsem z toho trochu zmatená a začala se cítit líp , až když jsem viděla , že otrok nijak netrpí , snad při tom i odpočívá . A poprvé mi hlavou kmitla hříšná myšlenka , že se mi sedí docela pohodlně .

Podařilo se mi zapříst s ním rozhovor , pro něho něco dosud nevídaného . Jazyk jako prostředek komunikace znal . Slýchával přece , jak spolu jeho velitelky rozmlouvají , sám však byl zvyklý jen poslouchat rozkazy a nadávky . Zdálo se mi , že jsem si získala jeho náklonnost a že by mi mohl pomoci proplout úskalím poznávání zdejšího zrůdného režimu . Riskla jsem to a řekla mu pravdu . O sobě i o zdejším nenormálním světě , proti kterému jsem přijela jako novinářka bojovat .

Otrokovi se rozvázal jazyk , byl šťastný , že smí rozmlouvat se svou velitelkou . Prý o tom našem divném světě , kde prý neexistuje otroctví, od předků také něco zaslechl , ale nevěří tomu . Jsou to prý jen výmysly některých vzpurných otroků , navíc zakázané . Otroci přece žijí proto , aby sloužili svým paním .

Poznal , že jsem jiná , opravdu cizinka . Ale nedovedl si představit , že by mi neměl sloužit , tak je to přece Bohem dáno . Byl jako otrok vychován a jinak žít nedovedl . Poprosil mě , abych pak z města zatelefonovala na značku a telefonní číslo , které má vypáleno na stehnu a omluvila mé zdržení . To číslo patři jeho Paní , která má asi dvacet otroků .

Z toho některé pronajímá bohatým cizinkám , říkají si prý sadistky , nebo lesbičky , nebo tak nějak . On sám jim ještě nesloužil . Teď byl poslán pro něco k sestře své Paní a do večera musí být nazpět .

Konečně jsem vstala , že vyrazíme . Hned přede mnou klečel a kutil cosi u mých nohou . Připínal mi na střevíčky jakési zvláštní universální připínací ostruhy , z příručního zavazadla vytáhl i třmeny , krátkou uzdu o bičík . Nosil je na cestách stále při sobě pro případ , že by potkal stopařku . Už smířena jsem se mírně rozkročila , klekl si mi mezi nohy a skoro s trémou jsem si mu sedla za krk . Naštěstí jsem byla oblečená jen v texaskách a halence , sukně by při tomto posedu za krkem překážela . Vztyčil se pode mnou , jako bych byla pírko , upravil třmeny na výšku svých slabin , do úst si vsunul uzdu a čekal na pobídku k jízdě . Nesměle jsem ho pleskla bičíkem přes zadek a dotkla se ho ostruhami . Jako by sám musel napravovat moji nesmělost , uchopil podrážky mých střevíčků do dlaní a sám se srdnatě bodl ostrými ostruhami do slabin . Vyrazil pode mnou plavým poklusem , až jsem ho muselo zmírnit do chůze . Raději jsem mu zalhala , že jsem ještě nikdy neseděla a nejela na koni a klusu se bojím . I když jsem na koni jezdívala často a měla ráda i klus . Ovšem na pravém , ne lidském koni . Bylo mi líto nechat ho klusat a vysilovat se . Přendal si moje zavazadlo z huby do rukou , aby mohl se mnou i nadále mluvit a zasvěcoval mě do způsobu a pravidel zdejší jízdy velitelek na otrocích , jako do pravidel zvláštní autoškoly . Bodnutí pravou ostruhou znamená zatáčet vpravo , levou vlevo , oběma naráz do stehen zpomalit , oběma naráz do slabin prudce zrychlit , cuknutí uzdou stát . Jeho země prý auta zavrhla už dávno , kvůli znečišťování životního prostředí . Běžný dopravní prostředek je otrok , jako kdysi býval kůň . U majetnějších bryčka , tažená otroky . V zemi se prý žije poklidně , není kam spěchat pomalost dopravy nehraje roli . Při tom jeho země nespěje k zaostalosti , (rychlou výměnu informací obstarávají telefony a počítače ) , ale k návratu k přírodě . Zdánlivě menší pohodlí jízdy na otrocích je vyrovnáváno jednak zlepšováky , vedoucími k pohodlnější jízdě , ( s novými materiály se začínají objevovat lehká pružná sedla a podobně ) , jednak výcvikem otroků k plavnější chůzi i poklusu takřka bez otřesů , jen s jemným vlněním . A konečně i výchovou velitelek ve sportovním duchu . Jízda na otrokovi je zdravá , udržuje dobrou fyzickou kondici . Umět dobře jezdit na otrokovi se stalo i prestižní módou . Mladé dívky prý zakládají i jezdecké kluby . V nich soutěží v různých disciplinách , včetně krocení vzpurných otroků , jako kdysi dávno jejich předci při rodeu na dalekém Západě . Vítězka obdrží kromě výhry i otroka , kterého . se jí podařilo zkrotit . Ze zkrocených otroků se stávali prý nejlepší a nejposlušnější koně vítězek , s nejplavějším klusem

Cesta ubíhala docela příjemně . Ten ekologický přístup . zdejší vlády byl sice chválihodný , ale zrůdný v tom , jak byl řešen . Jak jsem z vyprávění otroka během jízdy vyrozuměla , po privatizaci státních pracovních táborů byla většina otroků již v osobním vlastnictví majitelek . Byli používáni k levné výrobě či práci na farmách . Samozřejmě bez mzdy , bydleli ve stájích a jedli jen bídnou rostlinnou stravu , kterou si museli sami pěstovat a připravovat . Další otroci sloužili k osobní potřebě svých Paní . Všichni měli základní universální výchovu , tedy spíš výcvik , už ze školky . Ale pak postupně sloužili v odvětvích , kde se nejlíp osvědčili - ekonomky tomu říkaly nejvyšší výtěžnost . Znělo to logicky , ale nemohla jsem s tím souhlasit , tak se přece mluví o zařízeních a investicích , ne o lidech . Vládly zde zfanatizované lesbičky a sadistky , pro něž se ponižování a týrání bezmocných otroků stalo společensky uznávanou prestiží i zábavou . Jakousi na věky trvalou pomstou , trestem a pykáním otroků za dědičné hříchy předků , kdysi zpupných násilnických samců . Zřejmě proto také nebyli otroci vyklešťováni . Měli trpět a zároveň pohlavně toužit po svých mučitelkách , ovšem marně . Cílem bylo , aby milovali své Paní jakousi zvrácenou směsicí otrocké lásky a strachu . I proto byly nezbytným a módním doplňkem elegantních dam zdobené bičíky z pravé kůže o vyšperkované stříbrné přípínací ostruhy .

Jelo se mi celkem pohodlné a brzy jsem se zbavila výčitek svědomí , že svého náhodně potkaného otroka používám jako koně . Uvolnila jsem se a prožívala příjemný rytmus jízdy . Otrok pode mnou kráčel rychle a měkce , zřejmě vycvičen tlumit otřesy kroků . Ostruhy k pobízení jsem samozřejmě nepoužívala , ale samy v rytmu chůze jemné popichovaly otroka do slabin . Zdálo se , že to potřebuje , byl na to zvyklý .

Po několika stech metrech jízdy jsme se začali blížit k metropoli . S úlevou jsem si všimla , že zatím co náš průměrný evropský muž by po té trati padl pode mnou vysílením , můj zdejší trénovaný otrok byl sotva zadýchaný jako by nosil na sobě své velitelky od narození - a také tomu tak zřejmé bylo . Poprvé jsme zastavili , když jsem si chtěla zapsat další zážitek . Tentokrát nešly cestou kruté skinheadky , ale dvě obyčejné mladé dívky . Míjely otroka s nákupem v ústech , který si před míjením ovšem uctivě klekl a čekal , až dívky přejdou . Jedna z nich zrovna odhodila špačka z nedokouřené cigarety a pak se zastavila . Hvízdla a otrok se jí okamžitě připlazil k nohám a lízal jí podrážku střevíčku . Dívka ho plísnila za prohřešek podstatně mírněji , než předešlé skinheadky Byla jsem zvědavá , čeho se otrok vlastně dopustil a hned to vyšlo najevo .

Opomenul se připlazit k tomu odhozenému špačku , vzít ho do úst a doplazit se s ním k nejbližšímu koši na odpadky . Dívka , patrně vědoma si ,, vlasteneckých povinností " si skoro otrávené stáhla kalhoty i kalhotky , sedla si na nastavené otrokovy dlaně a nechala se na nich snést těsně nad otrokův obličej . Otrok jí pokorně vylízal zadek a pak jí líbal řitní otvor , mezi polibky prosíce o odpuštění a smilování , ale i o nevyhnutelný trest . Škemral jen , aby byl mírný , že už to nikdy neudělá . Dívka nebyla příliš vzteklá , jen hartusila . ,, Kdy se konečně vy potvory naučíte s úctou nosit naše špačky do košů ! Mohla bych tě za tu nedbalost umlátit , nebo nahlásit do dolů ! Máš kliku , že mám dobrou náladu a nemám čas se s tebou párat . Obleč mě a maž ! " Otrok okamžitě splnil její rozkaz , ale dál pokorně klečel s rukama za zády , snížil hlavu se zvednutým obličejem až nad dlažbu a prosil o trest . Dívka by na něj jinak asi zapomněla . Několikrát ho kopla do nastavené tváře a obě přítelkyně pak pokračovaly v chůzi a veselém rozhovoru , jakoby se nic nestalo . Zírala jsem a zapisovala si .

Dále jsme cestou viděli již zmíněné rodeo i další , prý oblíbenou zábavu mladinkých dívek , při pohledu na niž mi stydla krev . Jak mi bylo vysvětleno , byla to soutěž novopečených majitelek osobních otroků , které překročily věk dvanácti let . Až v tom věku totiž složily zkoušku , něco jako řidičák na otroky . Ne že by otroci nesloužili i dívenkám mladším . Ty se naopak učily poroučet otrokům a trestat je už od malička , ovšem v přítomnosti osoby starší dvanácti let . Prý by jinak z nerozumu mohly otroky zbytečné zmrzačit , třeba vypíchnutím či vyšvihnutím oka a podobně .

Vznikly kluby mladinkých nadšených velitelek , jejichž jedné soutěže jsem právě byla svědkem . Pravidla byla jednoduchá . Soutěžící dívka si vylezla na asi třímetrové pódium , pod ním na zemi klečel s otevřenými ústy její otrok . Jeho velitelka si ho sama nasměrovala do místa , kam předpokládala , že bude močit . Pak mu močila z výšky na obličej a snažila se mu proudem trefit do nastavených úst . Otrok se nesměl pohnout , jinak by nastala diskvalifikace . Hodnotila se jen doba přímého zásahu do úst . Bylo hrozné vidět ty předčasně nalíčené dívenky , které většinou už kouřily , jak s panovačným výrazem v tvářinkách prstíkem nařizovaly svému někdy i padesátiletému otrokovi , aby popolezl po kolenou s pokorně nastavenými ústy a s rukama za zády třeba o kousek blíž . A ještě hroznější bylo , jak ty dívenky spojují příjemnou úlevu z močení se zvrhlou zábavou . Z krutých o posměšných výrazů tváří dívenek bylo zřejmé , že jsou si vědomy toho , že své otroky ponižují . Ale bylo to pro ně tak samozřejmé , že převládal zájem o ,, sportovní " zápolení .

Konečné jsme dojeli do centra metropole . Už jsem se divila jen málo , když se můj otrok sám připoutal na parkovišti ke kůlu před zdejším Grand hotelem . Zašla jsem dovnitř a vytočila udané telefonní číslo . Bylo mi sděleno , že majitelka se nachází právě v baru hotelu , odkud volám . Přála jsem si ji k telefonu a setkat se s ní . Po chvíli jsem byla uvedena ke stolku pro dva . U něho stála usmívající se asi třicetiletá ztepilá bruneta a představila se mi jako majitelka spolehlivé a prosperující firmy s dvaceti otroky paní Eva . Prý už ví , že jsem bohatá turistka (svůj pravý novinářský důvod pobytu jsem ovšem v recepci zatajila ) a mám zájem pronajmout si jednoho z jejích otroků . Nebyla proti , ovšem za samozřejmého předpokladu , že jsem sadistka a lesbička a zaplatím cenu , obvyklou v půjčovnách otroků .

Po představení si sedla na záda otroka , který klečel na čtyřech u její strany stolku . Na zádech měl sametovou podušku a evidentně sloužil jako bobek k posezení . Ruce i nohy měl zamknuté (snad pro jistotu či pro efekt ) v pevných poutech , zabudovaných v podlaze . S úlekem jsem si všimla , že na mé straně stolku , kam se mám usadit , je stejně připoutaný živý bobek . S pocitem viny jsem na něj usedla , nic jiného mi nezbývalo . Paní Eva si mého zaváhání všimla a s pochopením se na mne usmála : ,, Nebojte se , to je jen začátečnický ostych , nejste první . Brzy se tu budete cítit , jako doma ! "

Seznámily jsme se , nabídli si tykání a přirozeně i podnapily . Jen trochu zkresleně jsem jí popsala své náhodné setkání s jejím otrokem , který je uvázán u kůlu před barem a kterého bych si ráda na několik dnů pronajala , smlouvat nebudu . Profesionální otrokářka souhlasila , ale dělala na mě tak jednoznačně žádostivé oči , že bylo jasné , že milování s ní bude podmínkou kontraktu . I když jsem sama lesbička , sexu a milování s touto elegantní sadistkou jsem se bála .

Mezi povídáním jsem si potřebovala odskočit na malou stranu . Nápis ,, S obsluhou " jsem přehlédla , a tak po usednutí na záchodovou desku jsem byla znovu šokována hlasem pode mnou . Mužský pokorný hlas ze dna klosetu škemral , aby mi jeho nastavená ústa směla posloužit jako záchod . Mám si prý jen poručit , zda si přeji malou , či velkou stranu , aby věděl , kam má nastavit ústa . Plná rozpaků jsem si poručila malou . Anonymní otrok mi jemně přitiskl ústa na přirození a čekal . Chvíli jsem váhala , ale dodala jsem si odvahy a vymočila jsem se mu do úst . Po pokorném poděkování za prý božský nápoj mi otrok hygienickým lihovým ubrouskem v ústech jemně dočistil použitý otvor a ofoukal mi ho do sucha , jako živý fén . Otrok při tom ani nevěděl , kdo ho tak nelidsky ponížil , sloužil jako záchod vlastně jen ženským zadkům ! Při odchodu jsem jako ve snách stiskla tlačítko ,, spokojená " .

Pak mě Eva pozvala k baru , který jsem od našeho stolku už delší dobu sledovala o opět jsem se nestačila divit . Ke každé barové stoličce byl připoután klečící , téměř nahý otrok , čelem k baru . Obličeje otroků , zvrácené nazad na povrch stoličky , sloužily popíjejícím dámám k posezení . Jako jakýsi živý otrocký nábytek , mučený téměř neustále dušením a vahou zadků bezstarostně žvatlajících žen . Nebylo to zrovna nejpohodlnější posezení , ale zřejmě patřilo k bontonu zdejších sadistek a lesbiček . Byl to ,, fascinující a zrůdný pohled . Některé z nich , zřejmé majitelky okolních rančů , byly oděny v texaskách a při posezení měly jednu nohu elegantně spuštěnu níž , ostruhu jezdecké holínky zabodnutou do otrokova stehna . Městské dívky na sobě měly většinou tenké módní elastické kalhoty . Některé se na obličejích otroků líně a se zřejmým požitkem vlnily . Brzy jsem pochopila , proč . Abych dodržela zdejší bonton a své inkognito , nezbývalo mi , než sednout si také na obličej jednoho otroka , jiná barová stolička ani k dispozici nebyla . Proti panáku whisky jsem nic neměla , ovšem ksicht otroka, na němž jsem seděla , mě zneklidňoval . Přece jen jsem se tak rychle nedokázala přizpůsobit a okolním dámám záviděla samozřejmost a nenucenost jejich chování .

Po pravé ruce jsem měla tlačítko s nápisem , zda si přeji ,, Sea wave . " Zvědavě jsem ho stiskla a ksicht otroka pod mým zadkem mě začal na sobě kolébat , mírně , jako na mořských vlnách . Ten otrok se při tom musel dusit , netěsností okolo mých texasek mohl sípat jen trošky vzduchu , a navíc se musel sám vlastním úsilím mučit , když se mu moje sedací hýždě plnou vahou povalovaly po citlivých lícních kostech . Moje rozpitá přítelkyně Eva mi vysvětlila , že jak na záchodě , tak u stolků a baru slouží otroci , kteří se dopustili závažných prohřešků a byli odsouzeni k chcípání v dolech . Ale v poslední chvíli projevili tak opravdovou lítost a touhu pykat , že dostali poslední šanci . Zatím slouží týden na záchodech , druhý u stolků a třetí týden u baru . Vydrží-li to , přežijí a navrátí se mezi normální otroky . Jako štamgastka má o zdejším dění přehled a je prý zajímavé , že jen málokteří nevydrží . Lpění těch krys na životě je prý obdivuhodné . Ale když přežijí i toto pokání , bývají z nich nejpokornější trpitelé , snášející i nejkrutější rozmary svých pozdějších Paní . Není prý náhodou , že nejaktivnější sadistky si vybírají své oběti právě z tohoto zdroje .

Byla jsem už přiopilá a proti své vůli jsem pocítila něco jako příjemný pocit , když mě otrokův ksicht jemňounce kolébal . Napadlo mě , že je to jakási kompenzace za ne příliš pohodlné posezení .

Po flámu jsem nebyla schopná se ovládat . Jen matně si vzpomínám , jak mě můj už pronajatý otrok dovezl do sídla hostitelky a jak jsem si sotva stačila poznamenat zdejší zvyklosti Sám mě poučoval o samozřejmostech , jako bych je snad promeškala vynecháním docházky do školy . Postavil si mě , stále obutou ve střevíčcích , na prsa , po vyzutí každého mi zlíbal přes ponožku obě chodidla a každým zlíbaným chodidlem jsem mu musela šlápnout na obličej . Jeho prosby v draku odmítnout nešlo . Už jsem se ani nedivila tomu , že si pak přede mne klekl s nabízeným bičíkem v ústech . Musela jsem mu jím na přivítanou našvihat přes tvář , prý aby se mu lépe sloužilo . Snažila jsem se ho tím krásným bičíkem švihnout jen několikrát a šetrné , ale díky mnoha panákům jsem neměla cit v ruce a viděla jsem , jak mu po mých , úderech naskakují na tváři rudé pruhy . Po každém švihnutí ten otrok ( jmenoval se Jirka ) vděčné vyslovil ,, děkuji Vám , moje Paní " .

Otrokářka Eva tomu jen s úsměvem přihlížela . Vzápětí využila mé opilosti a svedla mě k vášnivému milování . Válely jsme se při tom na Jirkovi , který je prý na podobná milování zvyklý . Občas si prý musí také připomenout , že existuje sexuální rozkoš , ovšem ne pro něho . Směl se při tom jen marně vzrušovat a polykat výtoky našeho milování .

Asi v poledne jsem se probudila ještě příjemně přiopilá , paní Eva už byla pryč . Vedle mé postele ležel na zádech na zemi můj pronajatý otrok Jirka a už jsem se ani nebránila poznávání dalších zdejších zvyků . Stejně jako včera v noci po příchodu mě poprosil , abych si mu stoupla na prsa , nechala si zlíbat chodidla a pošlapala mu obličej . Zřejmě instruován , mi vysvětlil postup při vstávání , který byl v Zemi Žen zažitým standardem . Po sestoupení z něho si přede mne bleskově klekl , samozřejmě s nabízeným bičíkem . Zase se nedalo dělat nic jiného , než mu jemně našvihat přes tvář . Stoupání otrokům na prsa , pošlapání a zbičování jejich nastavených tváři při ranním vstávání a po příchodu domů nebylo trestem , jen rutinou , podobnou čištění zubů . Denní dávkou , připomínající otrokům absolutní pokoru a poslušnost . Každý správný otrok měl tudíž obličej zbrázděný jizvami od bičů .

Několikrát jsem ho jemně švihla přes zjizvenou tvář a tou jemností úderů jsem se nevědomky dopustila chyby . Ten cvok zřejmě nebyl na tak milosrdné , jen symbolické rány zvyklý . Tak ho to vyvedlo z míry , že při tom tiše kňučel vděčnost . Už od našeho prvního setkání ho zřejmě dojímala moje mírnost . A nyní mi projevoval takovou oddanost a sloužil mi tak horlivě , až jsem z toho měla obavy .

Svou majitelkou byl poučen , že mě musí zasvětit do všech otrockých služeb , prováděných automaticky , bez rozkazů . Patřilo mezi ně i ranní močení . Evě jsem musela slíbit , že aspoň první dva dny se budu řídit zdejšími mravy , abych je poznala . Teprve pak si je budu upravovat podle svého gusta . Ještě přiopilá jsem odevzdaně sledovala , jak si Jirka lehl na záda těsně za moje nohy a vymrštil vzhůru dlaně , na které jsem si musela sednout . Snesl si mě na nich až k ústům . Po kratinké motlitbičce před ,, snídaní " mi přitiskl ústa na přirození a trpělivě čekal , až se mu do nich vymočím . Nedalo se tomu ubránit , existoval slib Evě , a navíc se mi strašně chtělo . Přesto jsem trémou nemohla hned spustit . Zapálila jsem si cigaretu , uklidnila , se a teprve pak sledovala , Jak Jirka hltá proud mojí moče . Oči měl přivřené jakoby blahem a nezdálo se , že by se přetvařoval . Stejně jako já musel vědět , že ho strašně ponižuju , ale na ten úděl byl zvyklý byl přece otrok .

K bleskově připravené snídani mě pozval jako na čtyřech klečící živá stolička . Šunka s vejci mi chutnala . Nastalo však další překvapení . Jirka mě po snídani čekal na čtyřech vedle mne , aby mě pak odvezl na zádech posloužit mi , jako záchod při velké straně , na kterou se obvykle chtělo jeho velitelce po snídani . I v čerstvém druháku , přikrmeným pivem , jsem byla snad naposled šokována tím , jak jsem musela svého otroka Jirku ponížit . Přijela jsem , sedíce mu na zádech , k záchodu . Od těch známých se na první pohled lišil krásným temně modrým huňatým luxusním sedátkem . Bylo umístěno na chromované trojnožce , mísa s odpadem chyběla . Místo ní byla pod sedátkem nastavena rozevřená ústa ležícího Jirky . Blesklo mi hlavou , že zážitek z hotelového WC nebyl jen extra ponižujícím trestem , ale běžnou otrockou službou . V hotelu proměněnou v hrozný trest jen připoutáním otroka a množstvím ulevujících si žen , které před WC někdy i čekaly , v řadě . Bylo mi už jasné , že právě používání otroků jako záchodu při velké straně bylo vrcholem jejich ponižování , pod úroveň zvířat .

Odevzdaně jsem si sedla na sedátko a vzápětí cítila , jak mi Jirka něžně líbal řitní otvor a ponížené prosil , jako před tím při močení , aby mi jeho nastavená ústa směla posloužit jako záchod . Místo svolení jsem si dělala poznámky do zápisníku a tím nechtěným prodlením jsem jeho prosby stupňovala . Škemral , abych se smilovala nad jeho hladem a troufalostí . Že ví , že toho není hoden , ale zmírá touhou po mých božských výkalech . Ať se smiluji nad jeho marnou láskou a dovolím mu milovat aspoň moje hovna . Bude jim vyznávat lásku a při jejich polykání se bude svíjet blahem ! Ten cvok prosil tak úpěnlivě a přesvědčivě , že jsem mu nakonec bez milosti začala kadit do úst . Cítila jsem , že moje hovno zbožně líbal a cosi šeptal , než si ho nechal kecnout do úst . Byl štěstím celý bez sebe , moje hovna bleskově shltal a škemral ještě o přídavek . Lízal a cucal mi řitní otvor do čista a opět mě napadla hříšná myšlenka , že nebýt výčitek svědomí , že ho nelidsky ponižuji , byl by to docela , příjemný šimravý pocit . Z novinářské zvědavosti jsem se ho zeptala , proč moje hovno napřed líbal a cosi šeptal , i když nemusel . A následoval další šok . Prý od malička ví , že je míň , než hovno své Paní . To je pro něho posvátným pokrmem . Před jeho svatým přijímáním ho musí uctivé a poníženě prosit o svolení k jeho , pozření a při tom ho líbat . A musí mu vykat a říkat Pane hovno . A aby přitom svou Paní nerušil , svou motlitbičku mu jen šeptá . Lapala jsem po dechu .

Uplynulý zážitek se mnou těžce zacloumal , ale nestačil ještě zlomit mé přesvědčení o nespravedlivém a bezprávném údělu otroků . Přijela jsem sem přece jako novinářka bojovat za jejich svobodu , poukázat na jejich krutý osud ! Doufala jsem , že zde narazím na něco jako podzemní hnutí odporu a navážu s ním kontakt . Ale jak jsem se měla chovat , když jsem narazila na muže , který po svobodě prostě netoužil ! Nepoznal ji , nevěděl , co to je . To slovo sice znal , ale jen velmi mlhavě tušil , že je to něco , čeho užívají jen ženy . Byl mým otrokem samozřejmě a bez přemýšlení , jako třeba králík , který také nepřemítá , proč je králíkem . Poněvadž se jako otrok už narodil a nic jiného než otroctví nepoznal . Byla jsem sice stále přesvědčena , že se tak chová jen ze strachu před bitím , ale už i trochu nahlodána pochybnostmi . Co když opravdu funguje ten hrozný záměr a cíl , otroky naschvál nevyklešťovat ? Co když jejich zachovaný pohlavní pud , nemaje jiného ventilu , opravdu ústil do zoufalého zdeformovaného citu , jemuž se zde říkalo otrocká láska ?

Měla jsem v tom trochu zmatek . Kdybych Jirku nechtěla použít jako záchod , musela bych mu to asi vyložené zakázat . Tím bych ale porušila slib , daný Evě . Navíc bych tím natropila zmatek v Jirkové víře , v níž vyrostl . Výčitky svědomí bledly a uvědomila jsem si , že je to otrok , vypěstovaný už v třetí generaci . Vzpomněla jsem si na tragický osud v zajetí odchovaných tygrů a jiných dravců , vypuštěných do volné přírody . Došlo mi , že Jirkovi budu muset dopřávat volnosti po kapkách . Nabídnout mu přímo svobodu , by ho mohlo zahubit . Pak mě Jirka dle směrnic své majitelky vyzval k projížďce na sobě , prohlédnout si zahradnickou plantáž . Pracovalo na ní v kleče snad patnáct otroků . Na dalším z nich je objížděla mladinká dcera majitelky , s dlouhým bičem v ruce . Občas jím některého z otroků několikrát švihla přes záda . Otrok se svíjel pod ranami , ale pokorné držel , dokud nedopadla poslední rána . Pak v kleče zlíbal koneček biče , podrážku jezdecké holínky mladinké dozorkyně a lízaje jí ostruhu , škemral o smilování . Po kopanci do nastaveného ksichtu se opět vrhl do práce . Zírala jsem . Jak jsem si všimla , k trestání otroka nebyl žádný důvod . Jirka mi vysvětlil , že průběžné trestání nahodile vybraných obětí zvyšuje pracovní úsilí a také slečna velitelka si tak krátí dlouhou chvíli a baví se .

Odpoledne se Jirka staral , ať se ani já nenudím . Poprosil mě , abych mu házela aporty jako psovi . Běhal pro ně po čtyřech a štěkal při tom , nazpět se s nimi v ústech k mým nohám plazil po břiše a kňučel při tom radostí . Za přinesený aport jsem ho pohladila po vláskách . Tato moje další chyba asi ovlivnila můj příští život . Rozechvěl se blahem a vděčností , pohlazení zřejmé nikdy nezažil . Beznadějně se do mne zamiloval , už jsem se ho nezbavila .

Rozhodla jsem se vyzpovídat ho , provést s ním svobodné novinářské interwiev . Horlivě souhlasil , i když nevěděl , co to je . Musela jsem si mu při tom ovšem sednout rozkročmo na břicho a opřít se zády o jeho pokrčená kolena , abych si na něm hověla jako v křesle . Uprosil mě , abych si při tom položila nohu na jeho obličej a aby mi po každé odpovědi směl políbit chodidlo . Jinak by prý měl strach , že se dopouští něčeho zakázaného . Bylo to pro něho psychické mučení , jaké ještě nezažil . Na můj rozkaz mi musel pravdivé odpovídat na otázky , nad nimiž se před tím nikdy nezamyslel .

Ptá se D , jako Dáša , odpovídá O , jako otrok . Zde je zápis :
D : ,, Proč jsi otrokem ? "
O : ,, Poněvadž jsem se jím narodil . "
D : ,, Sloužíš mi ze strachu , nebo z lásky ? "
O : ,, Protože musím, je to má povinnost . "
D : ,, Já se tě neptám na to , jestli musíš . Ale jestli mi sloužíš ze strachu před trestem , nebo z lásky a s radostí . "
O : ,, Musím Vám sloužit s otrockou láskou a radostí . "
D : ,, Moje hovna ti skutečně chutnala ? "
O : ,, Výkaly každé velitelky mi musí chutnat . "

Vzdala jsem to . Ten ubožák nebyl mentálně postižený . Byl jen záměrné od narození de- formovaný . Spíš z výrazu jeho očí , než z pokorného chování a slov jsem vycítila , že mě miluje víc , než jen tou povinnou , tentokrát s odpuštěním už zasranou otrockou láskou . A kupodivu mi to lichotilo . To , že mě miluje víc , než musí . Jako lesbičku by mě láska normálního muže znechutila , nebo bych se jí vysmála . Od otroka mi to však nevadilo . Mé mírné švihání bičíkem mu řekly , že jsem hodná , tedy zbytečně ho netýrám . I to pohlazení bylo osudné . Věnoval mi celý svůj cit , dal by za mne život . Svou lásku mi dával najevo tím , že doslova dychtivě čekal na každý můj rozkaz i pouhé přání , plnil je bleskově a se zjevným štěstím Musím se přiznat , že jsem jako každá žena i trochu marnivá , jeho psí oddanost mi dělala dobře .

Svou novinářskou misi a poznání té země jsem za pár dnů naplnila , ale nastal zádrhel . Na Jirku a jeho otrocké chování jsem si totiž zvykla a dokonce jsem k němu získala i jakýsi záhadný , příznivý vztah . Nemohla jsem jeho otrockou lásku ke mně ignorovat .

Nakonec jsem se rozhodla , že si ho odkoupím . Majitelka za slušnou cenu souhlasila , ale musela jsem jí slíbit , že jeho otrocké návyky zachovám a ve vlasti budu otroctví mužů propagovat . Letadlo do Prahy bylo plné , ale tamními celními úřady byl Jirka uznán za zavazadlo , na kterém jsem během letu musela sedět v uličce . Jirka pode mnou sténal blahem .

Při celním odbavení na letišti v Praze s ním nebyly žádné problémy . Bylo mu uděleno jako cizinci povolení k dlouhodobému pobytu , na moje pozvání . Veškerý jeho majetek bylo tričko , kalhoty , kožený bičík , skládací záchod a připínací ostruhy , celníci nad tím nechápavé kroutili hlavou . Cesta v Praze z letiště domů budila pozornost . Nebyl to obvyklý jev , vidět jet dívku na muži , který pod ní klusal s kufry v rukou . Nechtěla jsem hned lámat Jirkovy zvyky přes koleno . Lidé to brali naštěstí jako nějakou studentskou recesi a zvládli jsme to . Do čtvrtého patra paneláku , kde jsem vlastnila jedna plus jedna , jsem se už rezolutně odmítla nechat vynést , Jirku jsem nechala jen nést kufry . Kvůli sousedům . I tak jsem byla jimi pomlouvaná . Znáte to . Svobodná mladá novinářka , která se ráda i napije , nemá manžela ani děti , o víkendech ji navštěvují jen dívky . Za svůj vztah k nim jsem se nestyděla , ale ,, počestnému " činžáku to vadilo . Jejich pohoršení bylo ovšem falešné , ve skutečnosti byli rádi , že mají koho pomlouvat . A k tomu ještě otrok Jirka , to by na ně bylo asi moc . Raději jsem v první dny Jirku vůbec nepouštěla ven , než ho trochu naučím přijatelnému chování , aspoň na veřejnosti . Dalo mi to větší fušku , než jsem čekala padl na to zbytek mé dovolené . I tak jsem ho nepromarnila . Můj šéf byl o všem informován a věděl , že se neflákám , ale připravuji do časopisu Pervers zajímavou reportáž ze Země žen .

I při psaní mi trvalo tři dny , než Jirka pochopil , že nemusím při tom sedět jen na něm , ale i na židli . Že nás při tom nikdo nesleduje a neudá nás za to . Spával zásadně na zemi vedle mé postele , ten zvyk nešel zlomit , stejně jako řada dalších . Přistoupila jsem na jistý kompromis , který se časem změnil v maximum , čeho šlo při jeho převýchově dosáhnout . Dala jsem mu na zem aspoň matraci z pěnovky a přikrývku . Ranní rituál vstávání se mi změnit nepodařilo , v tomto případě jsem se přizpůsobila já . Ovšem zkrátila jsem ho na minimum . Každé chodidlo mi směl políbit jen jednou , na ksicht jsem mu šlápla také jen jednou nohou . Podobně po příchodu domů . V tom jsem uspěla víc . Vymohla jsem si , že mu při přezouvání nebudu stát na prsou , jen mu položím nohu v botě na obličej . Políbí mi podrážku , vyzuje mé a políbí mi chodidlo , jen jednou . Pak mi nazuje domácí trepku a stejně přezuje druhou nohu. Rány bičíkem jsem mu stejné jako při vstávání dala dvě , mírné, přes každou tvář jednu . Močení do úst se mi také zlikvidovat nepodařilo .

Neměla jsem na to dost silnou vůli a tvrdost . Když jsem viděla , s jakou touhou čeká s dychtivé nastavenými ústy na svůj příděl mojí ranní moče , zželelo se mi ho . Po celý život jinou snídani neznal , bylo to pro něho něco jako nutný ranní čaj . Pravý důvod jsem se však dověděla až po čase , když se jakž takž zcivilizoval . Naučil se číst a psát , trochu i přemýšlet a upřímně se mnou rozmlouvat . Prý my Češi a vůbec Evropani , to nedovedem pochopit . Chutná nám hořký fernet , ale nechápem , že podobně mu chutná ženská hořkoslaná moč . Víme , co je závislost na drogách , ale nevíme , že pití ženské moče po tři generace může změnit geny potomků tak , že v nich vznikla také téměř drogová závislost .

Jeho vysvětlení jsem přijala a vyhověla mu . Kadění do huby jsem však rezolutně zamítla a prosadila jsem si to . Ta zamilovaná potvora mě ale u škemrala , abych si aspoň po velké straně vždy přesedla na vedle připravený přenosný záchod a nechala si vylízat a vycucat zadek do čista . S následným přetřením voňavým lihovým ubrouskem a ofoukáním do sucha. Prý by jinak málem nevěděl , že je můj otrok , i když dočasně žijící v jakési divné zemi . Pochopila jsem , že to Jirka psychicky potřeboval . Denně mi tak projevoval svou podřadnost a otrockou lásku . Bylo to u něho asi už geneticky zažité, připomínalo mi to stádní pud podřizovat se vůdčí osobnosti , u slonů je to například právě samice . Z vrozené línosti i díky mé marnivé povaze mi to nakonec vyhovovalo . Nemusela jsem se utírat a časem se mi to stalo dokonce příjemným ukončením úlevy, asi jako služba u kadeřnice . Milé čtenářky , některé z vás budou asi protestovat , ale věřte mi , že jsem Jirku neponižovala násilím , prosté toužil potom , nemohl bez toho žít .

Zdánlivě mi stačilo si pohodlně žít a užívat si výhod majitelky otroka . Nebylo to tak jednoduché. Učila jsem to zanedbané stvoření , jako dítě z pralesa , jak žít ve svobodné zemi. Některé jeho zažité otrocké návyky jsem opravdu musela zlomit rozkazem a dokonce trestáním , byly příliš zažrané měl je v krvi . Při první vycházce mezi lidi jsem s ním třeba musela škubnout , aby si neklekl před kolem jdoucí dívkou . Našla jsem mu nenáročné pomocné zaměstnání , z práce hned chodil domů .

Výplaty mi odevzdával do koruny , peněz se bál , jako zakázaného ďábla . Jeho otrocká láska neochabovala . Naopak ochabovala moje snaha , převychovat ho v normálního člověka . Na jeho ponížené otrocké chování jsem si pomalu zvykala , mých protestů a zákazů ubývalo . I výčitky svědomí , že ho týrám a zneužívám , pomalu slábly - sloužil mi přece dobrovolné a jeho služby mi nakonec zpříjemňovaly život . Dá se říct , že jsem si ho oblíbila , asi jako svého zvláštního lidského , docela milého a věrného psíka .

Navíc tak šikovného a pracovitého , že obstaral veškerý úklid a chod domácnosti . Na mě zbylo jen psaní do novin a užívání si života .

I na večerní posezení na něm v ,, křesle " u televize jsem si brzy zvykla , jeho břicho bylo příjemně teplé a pružné . Rozkošné líně se na něm povalovat bylo opravdu požitkem . Když jsem popíjela , dovolila jsem mu , aby mě na sobě i jemně houpal , cítila jsem se báječné , jako na vlnách na moři . Mazlení se s mýma nohama a pedikúra mi byly rovněž příjemné . Musel při tom pod mou tíhou trpět , ale přestalo mi to vadit . Byla to jeho věc , chtěl to . Dlouho jsem mu to nevěřila - viděla jsem , že už po hodince měl obličej rudý námahou a těžce pode mnou lapal po dechu . Ale přesvědčil mě , že je při tom šťastný . Jako moderní žena bez předsudků jsem jeho masochismus akceptovala . Patrně ho to i pohlavně vzrušovalo . Musel vědět , že marně . Ale když po tom přesto toužil , byla to opět jeho věc , dobře mu tak .

Teprve po asi třech týdnech , až se nové poměry ,, usadily " , jsem si troufla pozvat na víkend tři moje přítelkyně , tedy naši lesbickou partu .

Mé milenky přijaly Jirku s nadšením . Jak jsem předpokládala , u otroka jim jeho mužství nevadilo naopak . Vydováděly se na něm , až jsem je musela mírnit . Jirkovu schopnost vypít litry dívčí moče obdivovaly . Někdy , když se opily , daly i průchod svým sadistickým choutkám . Seděly na něm , mučily ho pálením beznadějně stojícího přirození cigaretami , nechaly si lízat řitní otvory a prosit se o smilování . Ohromně se tím bavily a stydím se za to , že jsem tomu nedovedla zabránit . Měla jsem slabost pro velitelské typy dívek a chtěla jsem jim dopřát vzácné příležitosti se na pokorně trpícím muži vyřádit . S chutí a objevitelskou zvědavostí poznávaly co všechno Jirka snese .

Snesl všechno . I to téměř odnaučené kadění do nastavených úst , které je napadlo hned při spatření podivného záchodu . Opět jsem tomu nezabránila , částečné i kvůli vlastní opilosti . Ale po odchodu dívek jsem Jirkovi za to vyčinila . Bránil se . Měl prý za to , že se dívkám chlubím a předvádím jim jeho otrockou poslušnost Nechtěl mě zklamat . Přece jsem mu nařídila , že jim musí sloužit a poslouchat všechny jejich rozkazy . A mimo to se mu po dívčích výkalech už i stýskalo . Sama mu je nedopřávám , asi ho už nemám jako svého otroka ráda . A vzlykal při tom . Bylo mi ho líto . Opravdu to mohlo vypadat tak , jak to cítil .

Končilo to dojemnou scénou . Musela jsem si přiznat , že jsem cítila jistou žárlivost nad tím , že Jirka tak pokorně snášel rozmary mých milenek . Jeho pravou a jedinou Paní jsem byla přece já ! Ale přešlo mě to a Jirka mě dojal svou oddaností a věrností . Když jsme si to vysvětlovali , seděla jsem na něm v křesle a zbožné mi lízal chodidla . Slzela jsem dojetím a slíbila mu , že aspoň jednou týdně se zase bude smět nabaštit mých hoven , do syta . Štěstím se málem zbláznil . Cítila jsem , jak mi na chodidle vděčně dělá cucflek . Pod mým zadkem sebou škubal jeho horký ztopořený pyj , až náhle přestal . Jirkovo napjaté tělo se uvolnilo , nesmělé sténání otrockým blahem utichlo . Dopřála jsem mu to . Oba jsme byli šťastní .

autor: nezadán      
Jak hodnotíte tuto povídku?
nejlepší [ 1 | 2 | 3 | 4 | 5 ] nejhorší


Denisa

Jsi během čtění těchto povídek nadržený? Zavolej mi!
Moje číslo je 909 555 909
a zadej můj kód 84

Chceš si vybrat z více holek? Podívej se na erotické linky



- SMS chat provozuje TOPIC PRESS s.r.o. Cena SMS 30,-kč včetně DPH ze všech sítí.
- Provozovatelem služby sex po telefonu je Topic Press s.r.o. Ceny 46,- Kč / min pro číslo 909 460 030, 55,- Kč / min pro číslo 909 555 909 a 909 553 333, 60,- Kč / min pro číslo 909 606 666.
 

 
   
  height=14
   
    Portál SexOnline.cz, http://www.sexonline.cz
E-mail: infozavinacsexonline.cz
Odkazy:
Levný sex po telefonu - pouze 26 kč  |